No. 3. Aria e terzetto
Donna Elvira:
Ah, chi mi dice mai
Quel barbaro dov'è,
Che per mio scorno amai,
Che mi mancò di fe?
Ah, se ritrovo l'empio
E a me non torna ancor,
Vo' farne orrendo scempio,
Gli vo' cavare il cor.
No. 3. Árie a trojzpěv
Donna Elvira:
Ach, jak bych ráda znala,
kde zrádce bídný jest,
když já mu všechno dala,
on pošlapal mi čest.
Já ztrestám hrůznou vinu,
sám byť se vrátil zpět,
a dřív, než trýzní zhynu,
mu srdce vyrvu hned,
a srdce vyrvu hned.
Udisti? Qualche bella
dal vago abbandonata. Poverina!
Cerchiam di consolare il suo tormento.
Leporello:
(Così ne consolò mile e ottocento).
Zde vidíš, jak je krásná
a bezútěšně sama.
Donna Elvíra
A dřív, než trýzní zhynu,
mu srdce vyrvu hned.
Don Giovanni:
Jak se trápí, jak se souží !
Donna Elvíra
A srdce vyrvu hned, tak
a srdce vyrvu hned.
Don Giovanni: Já potěším ji v jejím těžkém smutku
Leporello:
To už je tisíc šest set dobrých skutků
Signorina...
Donna Elvira:
Chi è là?
Don Giovanni:
Stelle! che vedo!
Leporello:
(O bella! Donna Elvira!)
Donna Elvira:
Don Giovanni!...
Sei qui, mostro, fellon, nido d'inganni!
Leporello:
(Che titoli cruscanti! Manco male
che lo conosce bene!)
Don Giovanni:
Via, cara Donna Elvira,
calmate quella collera... sentite...
Lasciatemi parlar...
Krásná donno, donno krásná !
Donna Elvíra
Kdo to ?
Don Giovanni:
Ach, co to vidím ?
Leporello:
No, maucta. Donna Elvíra !
Donna Elvíra
Don Giovanni ? Tos ty ? Nevěrník zlý, záletný svůdce ?
Leporello:
Jak spisovná to mluva ! Ta zná ho asi velmi dobře.
Don Giovanni:
Má drahá Donno Elvíro, jen ztište svoji zlobu a slyšte, a nechte mi jen říct ….
Cosa puoi dire, dopo azion sì nera? In casa mia
entri furtivamente. A forza d'arte,
di giuramenti e di lushinghe arrivi
a sedurre il cor mio;
m'innamori, o crudele!
Mi dichiari tua sposa, e poi, mancando
della terra e del ciel al santo dritto,
con enorme delitto
dopo tre dì da Burgos t'allontani.
M'abbandoni, mi fuggi, e lasci in preda
al rimorso ed al pianto,
per pena forse che t'amai cotanto!
Co můžeš říci po tak černém skutku ?
Mne jsi nechal a utek,
a tak mne zůstavil výčitkám a pláči.
To z trestu asi za mou velkou lásku.
(Pare un libro stampato!)
Don Giovanni:
Oh, in quanto a questo, ebbi le mie ragioni.
(a Leporello, ironicamente)
È vero?
Leporello:
È vero. E che ragioni forti!
Donna Elvira:
E quali sono,
se non la tua perfidia,
la leggerezza tua? Ma il giusto cielo
volle ch'io ti trovassi,
per far le sue, le mie vendette.
Don Giovanni:
Eh via!
siate più ragionevole!...(Mi pone
a cimento costei!). Se non credete
a labbro mio, credete
a questo galantuomo.
Leporello:
(Salvo il vero.)
Don Giovanni (forte):
Via, dille un poco...
Leporello (sottovoce a Don Giovanni):
E cosa devo dirle?
Don Giovanni:
Sì, sì, dille pur tutto.
(Parte non visto da Donn'Elvira.)
Donna Elvira:
Ebben, fa presto.
Leporello (Balbettando):
Madama... veramente... in questo mondo
Conciòssia cosa quando fosse ché...
il quadro non è tondo...
Donna Elvira:
Sciagurato! Così del mio dolor giuoco
ti prendi, Ah! Voi...
(verso Don Giovanni che non crede partito)
Stelle! L'iniquo fuggì! Misera me!
Dov'è? In qual parte?
Leporello:
Eh! lasciate che vada. Egli non merta
che di lui ci pensiate.
Donna Elvira:
Il scellerato m'ingannò, mi tradì...
To jsem čet někde v knize.
Don Giovanni:
Kolik a jakých důvodů měl jsem k tomu !
No pravda ?
Leporello:
No pravda ! Důvody velmi vážné !
Donna Elvíra
A jaké jsou to, než věrolomství tvoje
a tvoje lehká mysl !
Však nebe spravedlivé nás opět svedlo,
abych zadost učinila pomstě.
Don Giovanni:
Tak dost už; buďte přec trochu rozumná.
Ta dovede rozpěnit krev.
Když moje slova málo váží,
pak věřte slovům toho poctivce.
Leporello:
Odtud potud !
Don Giovanni:
Tak pojď a promluv !
Leporello:
(šeptem) A co bych jí měl říci ?
Don Giovanni:
Tak, tak, řekni jí všecko !
Donna Elvíra
No tak, tak prosím.
Leporello:
Má dámo … je to pravda,
na tomto světě,
jen ovšem pokud souhlasíte s tím...
že čtverec není kroužek...
Mezitím Don Giovanni odešel.
Donna Elvíra
I ty drzý, tak bezměrný můj žal
posměchem stíháš. A vy hvězdy !
On zas už je pryč ! Ó, ženo bědná !
Kam se ztratil !
Leporello:
Eh, no, nechte ho běžet ; ten není hoden, aby vám ručku líbal.
Donna Elvíra
On zlosyn bídný, šalebník, zrádce jest !
Eh! Consolatevi;
non siete voi, non foste, e non sarete
né la prima, né l'ultima. Guardate:
questo non picciol libro è tutto pieno
dei nomi di sue belle:
(Cava di tasca una lista)
ogni villa, ogni borgo, ogni paese
è testimon di sue donnesche imprese.
No. 4. Aria
Madamina, il catalogo è questo
Delle belle che amò il padron mio;
un catalogo egli è che ho fatt'io;
Osservate, leggete con me.
In Italia seicento e quaranta;
In Almagna duecento e trentuna;
Cento in Francia, in Turchia novantuna;
Ma in Ispagna son già mille e tre.
V'han fra queste contadine,
Cameriere, cittadine,
V'han contesse, baronesse,
Marchesine, principesse.
E v'han donne d'ogni grado,
D'ogni forma, d'ogni età.
Nella bionda egli ha l'usanza
Di lodar la gentilezza,
Nella bruna la costanza,
Nella bianca la dolcezza.
Vuol d'inverno la grassotta,
Vuol d'estate la magrotta;
È la grande maestosa,
La piccina e ognor vezzosa.
Delle vecchie fa conquista
Pel piacer di porle in lista;
Sua passion predominante
È la giovin principiante.
Non si picca - se sia ricca,
Se sia brutta, se sia bella;
Purché porti la gonnella,
Voi sapete quel che fa.
(Parte.)
Ztiště se, ztište se,
nebyla jste a nejste a nebudete ani první ani poslední. Zde prosím, v téhleté pěkné knížce jsou hustě zapsána jména jeho krásek. Každá země, každé město, ba každá víska dosvědčí vám, co všechno tam kdy páchal.
No. 4. Aria
Donno vzácná, v tomto soupise lásek provždy psána je pánova sláva, ten vám sám autor shlédnouti dává, čtěte se mnou a zvíte hned víc. Hle, v Itálii hned šestsetdvacet, dvěstětřicet zas v Německé zemi, též mnoho měl s dvěma sty Turkyněmi. Ach, kolik u nás ! V Hispanii jich měl o tři víc přes tisíc. Jsou to venkovanky čilé, tu zas panské roztomilé, urozené baronesy, blahorodé vikomtesy, a zde máme všechny stavy, všechny tvary, každý věk.
Šestsetdvacet v Italii slunné, dvěstětřicet zas v Německé zemi, víc měl též s dvěma sty Turkyněmi, ach, kolik u nás ! V Hispanii jich měl o tři víc přes tisíc. V kráskách plavých má zalíbení, říkává, jak prý jsou něžné. Též ty černé stejně cení, prý jsou věrné, což je běžné. V létě má rád štíhlou mřenku, v zimě kyprou majolenku. Což když dáma vznešená je ! A ta malá je darem ráje. Stará panna vábí pána než je též registrována. Smysly však mu nejvíc planou s roztouženou mladou pannou.
Ať je dáma nebo selka, maličká anebo velká, ať je veselá či ať si stýská, zkrátka každou snadno získá.
Vy snad víte, co je dál,
dobře víte, co je dál.