Pro Kačenku
Když se na tebe mračím
za ulovené trepky,
roztrhaný polštář,
okousané kytky...
Zvedneš smutně hlavu,
zakňučíš tiše promiň,
v ten okamžik nevím,
zda se ještě zlobím.
Kárat tě za hloupé faux-pas
nemělo by cenu.
Popadnu tě do náručí,
podrbu ti hřbet.
Jenom doufám, že ti chutnal
orchideje květ.
Rafneš mi po ruce,
začneme se prát.
Zlobíš mě,
i přesto mám tě stále rád.
Vzdáváš se ?
Všechny čtyři vzhůru !
Pak jdeš podle rozkousat
telefonní šňůru.
Je pozdě.
Ty jsi ještě vzhůru ?
Tvoje temné vrčení
zažene každou noční můru...
Čumák jako korálek,
oči, zářivé hvězdy.
|