Troška točí s Hůlkou

"Hraje pořád samé Draculy, je to černý typ, sluší mu dlouhé pláště a navíc ho milují všechny dívky,"
řekl mi režisér Zdeněk Troška na otázku, proč ve své filmové pohádce Z pekla štěstí obsadil do role loupeživého krále Brambase zrovna zpěváka Daniela Hůlku. Jak mu půjde jeho první filmové hraní, ještě nevěděl, prostě vsadil na svůj režisérský nos.
 
Když jsem pak přijela na natáčení do Telče a uviděla Hůlku v královském úboru, na Troškova slova jsem si okamžitě vzpomněla: král jako vyšitý a budou ho určitě milovat i holky, co neposlouchají muziku.
Zatím ho obdivovaly, obklopovaly a pronásledovaly všechny, které zrovna přijely na prohlídku Telče.
Žádostmi o autogram se zámecký park jen hemžil a odvážnější přišly i s prosbou "Můžu se s Váma vyfotit?"
Využily chvíle, kdy se v parku sešli herci se skupinou dětí z Dětského domova v Klánovicích , které na natáčení "vyvezla" cestovní kancelář Fišer. A Daniel Hůlka podepisoval, fotil se a usmíval a vůbec nikoho nezahnal.
 

"Nejhezčí na natáčení je práce a nejhorší čekání," řekl mi později a dodal, že si sice nemyslel, že točit film je "sranda i zívačka", ale že je to až taková dřina, prý vážně nevěděl.
"Když byla ta největší, pětatřicetistupňová vedra, natáčela se velká bojová scéna a já byl v tom šíleném kostýmu navlečen do kůže, pláště, přílby, rukavic. A protože slunce se u filmu prostě musí využít, pracovali jsme - nekecám - osm hodin bez pauzy. Ke konci už bych dal nevím co za kousíček stínu."
 
Takže poprvé a naposled? ptám se na výsledek Hůlkovy první filmařské zkušenosti.
 
"Naopak! Strašně mě to začalo bavit. Ve filmovém herectví jsou možnosti, které divadelní nedává, například práce s detailem.
Ale vím, že mě to baví i díky Zdeňkovi Troškovi, kterej je tak hodnej, že i když mě třeba musel první napomenout, že nejsem v divadle a musím podle toho mluvit, udělal to vlídně, stranou, v klídku. A také díky celému štábu lidí, kteří mě přijali a chovali se ke mně hezky, až jsem z toho byl rozpačitý. A díky pohádce - ty já miluju. Bylo mi tu zkrátka moc příjemně," ohlíží se Hůlka za natáčením, které pro něj právě ten den končí. S ním mu končí i měsíc hlasového klidu, který si prý doslova vydupal po jedenácti měsících práce bez přestávky.
 
Že by si nezazpíval ani v koupelně?
 
"To samozřejmě jo, ale nesmím to moc říkat, protože jsem všude rozhlásil, že měsíc nezazpívám ani tón. Jenže jsem zpěvák a zpívám rád rád , takže se neudržím. Ono je to něco jiného si jen tak doma zabroukat," přiznává, a pak ještě to, že si včera koupil motorku.
"Já jsem strašně dlouho žádnou neměl. Od úrazu v sedmnácti letech byla maminka proti tomu. Ani teď to ještě neví, musím jí to říct nějak opatrně. Ale mám z toho obrovskou radost."