Don Giovanni |
Hudba: W. A. Mozart. Text: Lorenzo Da Ponte. Atto Secondo - Scena undicesima 2. dějství, scéna 11 Luogo chiuso in forma di sepolcreto, con diverse statue questri, tra le quali quella del Commendatore. Don Giovanni, poi Leporello. |
Don Giovanni (ridendo entra pel muretto): Ah, ah, ah, questa è buona, or lasciala cercar; che bella notte! È più chiara del giorno, sembra fatta per gir a zonzo a caccia di ragazze. È tardi? (guardando l'orologio) Oh, ancor non sono due della notte; avrei voglia un po'di saper come è finito l'affar tra Leporello e Donna Elvira, s'egli ha avuto giudizio! Leporello (Si affaccia al muretto): Alfin vuole ch'io faccia un precipizio. Don Giovanni: (È desso.) Oh, Leporello! Leporello (dal muretto): Chi mi chiama? Don Giovanni: Non conosci il padron? Leporello: Così non conoscessi! Don Giovanni: Come, birbo? Leporello: Ah, siete voi? Scusate. Don Giovanni: Cosa è stato? Leporello: Per cagion vostra io fui quasi accoppato. Don Giovanni: Ebben, non era questo un onore per te? Leporello: Signor, vel dono. Don Giovanni: Via, via, vien qua, Che belle cose ti deggio dir. Leporello: Ma cosa fate qui? Don Giovanni: Vien dentro e lo saprai: diverse storielle che accadute mi son da che partisti, ti dirò un'altra volta: or la più bella ti vo'solo narrar. Leporello: Donnesca al certo. (Rende il cappello e il mantello al padrone e riprende quelli che aveva cambiati con lui.) Don Giovanni: C'è dubbio? Una fanciulla, bella, giovin, galante, per la strada incontrai; le vado appresso, la prendo per la man, fuggir mi vuole; dico poche parole, ella mi piglia, sai per chi? Leporello: Non lo so. Don Giovanni: Per Leporello. Leporello: Per me? Don Giovanni: Per te. Leporello: Va bene. |
Don Giovanni (ridendo entra pel muretto): Ha, ha, ha, to je výborné, teď ať si mě hledá! Je krásná noc, jasnější než den. Jako stvořená pro toulku a chytání děvčat. Je pozdě? (podívá se na hodiny) Á, ještě nejsou ani dvě v noci. Rád bych věděl, jak to dopadlo s Leporellem a Elvírou, jestli byl dost chytrý! Leporello (Si affaccia al muretto): Nebe tedy přece jen chce můj konec. Don Giovanni: (To je on.) Oh, Leporello! Leporello (dal muretto): Kdo mě volá? Don Giovanni: Nepoznáváš svého pána? Leporello: Kéž bych ho nepoznal! Don Giovanni: Cože, bídáku?! Leporello: Ach, to jste vy? Promiňte. Don Giovanni: Co se stalo? Leporello: Kvůli vám mě málem utloukli. Don Giovanni: Hm, a nebyla to pro tebe čest? Leporello: Pane, pekně děkuji. Don Giovanni: Ale jdi, pojď sem. Musím ti povyprávět pěkné věci. Leporello: Ale co tady děláte? Don Giovanni: Pojď dovnitř a dozvíš se to. Všemožné historky, které se přihodily od tvého odchodu, ti povyprávím někdy jindy. Teď ti chci říci tu nejhezčí. Leporello: Určitě nějaká milostná pletka. (Rende il cappello e il mantello al padrone e riprende quelli che aveva cambiati con lui.) Don Giovanni: O tom není pochyb. Jednu dívku krásnou, mladou, půvabnou, jsem nechal na ulici, přišel jsem k ní, vzal jsem ji za ruku, chtěla mi utéct; řekl jsem jí pár slov a ona mě považovala, hádej za koho? Leporello: To nevím. Don Giovanni: Za Leporella. Leporello: Za mě? Don Giovanni: Za tebe. Leporello: No dobře. |
|
Don Giovanni: Per la mano essa allora mi prende. Leporello: Ancora meglio. Don Giovanni: M'accarezza, mi abbraccia: Caro il mio Leporello! Leporello, mio caro! Allor m'accorsi ch'era qualche tua bella. Leporello: (Oh maledetto!) Don Giovanni: Dell'inganno approfitto; non so come mi riconosce, grida; sento gente, a fuggire mi metto, e pronto pronto per quel muretto in questo loco io monto. Leporello: E mi dite la cosa con tanta indifferenza? Don Giovanni: Perché no? Leporello: Ma se fosse costei stata mia moglie? Don Giovanni (ridendo forte): Meglio ancora! La Statua: Di rider finirai pria dell'aurora! Don Giovanni: Chi ha parlato? Leporello (estremamente impaurito): Ah! qualche anima sarà dell'altro mondo, che vi conosce a fondo. Don Giovanni: Taci, sciocco! Chi va là? La Statua: Ribaldo, audace! Lascia a' morti la pace! Leporello (tremando): Ve l'ho detto! Don Giovanni: Sara qualcun di fuori che si burla di noi! (con indifferenza e sprezzo) Ehi, del Commendatore non è questa la statua? Leggi un poco quella iscrizion. Leporello: Scusate... non ho imparato a leggere ai raggi della luna. Don Giovanni: Leggi, dico! Leporello (leggendo): Dell'empio che mi trasse al passo estremo qui attendo la vendetta... Udiste? Io tremo! Don Giovanni: O vecchio buffonissimo! Digli che questa sera l'attendo a cenar meco! Leporello: Che pazzia ! Ma vi par?... Oh Dei, mirate,che terribili occhiate - egli ci dà! Par vivo! Par che senta... E che voglia parlar! Don Giovanni: Orsù, va là! O qui t'ammazzo, e poi ti seppellisco! |
Don Giovanni: Za ruku mě tady vezme. Leporello: Ještě líp. Don Giovanni: Hladí mě, objímá mě: Drahý můj Leporello! Leporello, drahý můj! Tak jsem si všiml že to byla nějaká tvoje kráska. Leporello: (Ty zpropadenče!) Don Giovanni: Využil jsem záměny, nevím, jak mě poznala, křičí, slyším lidi, dám se na útěk a rychle, rychle přes tuto zídku jsem přelezl sem. Leporello: A to mi říkáte s takovou lhostejností? Don Giovanni: Proč ne? Leporello: Ale co kdyby to byla moje žena? Don Giovanni (hlasitě se směje): Tím líp! La Statua: Tvůj smích tě přejde dřív než vzejde ráno! Don Giovanni: Kdo to mluví? Leporello (estremamente impaurito): Ach, nějaká duše z onoho světa, která vás dobře zná. Don Giovanni: Mlč, hlupáku! Kdo je to? La Statua: Ničemo, opovážlivče! neruš klid mrtvých! Leporello (tremando): Já jsem vám to říkal! Don Giovanni: Někdo zvenčí si z nás tropí žerty! (con indifferenza e sprezzo) Ha, není tohle náhodou Komturova socha? Přečti ten nápis. Leporello: Odpusťe... neučil jsem se číst za svitu luny. Don Giovanni: Říkám ti, čti! Leporello (leggendo): "Na toho bezbožníka, který mě připravil o život, zde čeká pomsta" Slyšel jste? Já se bojím! Don Giovanni: Ty starý šašku! Řekni mu, že ho dnes večer zvu k sobě na večeři! Leporello: To je šílenství, zdá se mi... Ó Bohové, pohleďte jaké nan nás vrhá hrozivé pohledy! Vypadá jako živý, jako že nás slyší... a jako by chtěl promluvit! Don Giovanni: No tak jdi, nebo tě zabiju a pak pohřbím! |
|
Leporello: Piano, piano, signore, ora ubbidisco. No. 22. Duetto O statua gentilissima, Del gran Commendatore... Padron! Mi trema il core, Non posso terminar! Don Giovanni: Finiscila, o nel petto Ti metto questo acciar! Leporello: Che impiccio, che capriccio! Don Giovanni: Che gusto! Che spassetto! Leporello: Io sentomi gelar! Don Giovanni: Lo voglio far tremar! Leporello: O statua gentillissima, Benchè di marmo siate... Ah padron mio! Mirate! Che seguita a guardar! Don Giovanni: Mori... Leporello: No, no... attendete! (alla statua) Signor, il padron mio... Badate ben... non io... Vorria con voi cenar... Ah che scena è questa! (la statua china la testa) Oh ciel! Chinò la testa! Don Giovanni: Va là, che sei un buffone! Leporello: Guardate ancor, padrone! Don Giovanni: E che degg'io guardar? Leporello e Don Giovanni: Colla marmorea testa, Ei fa così, così! Don Giovanni (verso la statua): Parlate, se potete. Verrete a cena? La Statua: Sì! Don Giovanni: Bizzarra è inver la scena, Verrà il buon vecchio a cena. A prepararla andiamo, Partiamo - via di qua! Leporello: Mover mi posso appena... Mi manca, o Dei, la lena... Per carità... partiamo, Andiamo via di qua! |
Leporello: Tiše, tiše, pane, už poslouchám. No. 22. Duet Milá socho velkého Komtura... Pane, já se bojím, nemohu to doříct! Don Giovanni: Dopověz to nebo ti vrazím do hrudi tento meč! Leporello: Pěkná šlamastika, to je zase rozmar! Don Giovanni: To je radost, to je zabavička! Leporello: Celý tuhnu strachy! Don Giovanni: Jen ať se třese! Leporello: Ó milá socho, třebaže jste z mramoru... Ach pane, podívejte se! stále se dívá! Don Giovanni: Zemři... Leporello: Ne, ne, počkejte! (alla statua) Pane, můj pán... všimněte si dobře... ne já... chtěl by vás pozvat na večeři... Ach, jaká scéna! (la statua china la testa) Ó nebesa! Přikývl hlavou. Don Giovanni: Ale běž, ty jsi mi šprýmař! Leporello: Jen se, pane, podívejte! Don Giovanni: A co bych měl vidět? Leporello e Don Giovanni: Tou mramorovou hlavou udělal takto... takto... Don Giovanni (verso la statua): Mluvte, můžete-li. Přijdete na večeři? La Statua: Ano Don Giovanni: Vskutku podivná je to scéna, ten starý přijde na večeři! Pojďme ji připravit, odejděme odtud. Leporello: Ztěží se muhu pohnout... chybí mi, ó Bozi, síla... Smilujte se... odejděme... odejděme odtud! |
<< Scéna 10 << Scény 10a-10d Scéna 12 >> Zpět na úvodní stránku © WebMaster |