Donna Anna:
Ah, del padre in periglio
in soccorso voliam.
Don Ottavio:
(con ferro ignudo in mano)
Tutto il mio sangue verserò,
se bisogna.
Ma dov'è il scellerato?
Donna Anna:
ln questo loco...
(vede il cadavere.)
Donna Anna:
Ach, otec je v nebezpečí,
potřebuji pomoc!
Don Ottavio:
(s taseným mečem v ruce)
Veškerou svou krev proleji,
bude-li potřeba.
Ale kde je ten ničema?
Donna Anna:
Na tomto místě...
(Vidí mrtvého)
Donna Anna:
Ma qual mai s'offre, o Dei,
spettacolo funesto agli occhi miei!
II padre!... padre mio!...mio caro padre!...
Don Ottavio:
Signore!
Donna Anna:
Ah, l'assassino mel trucidò.
Quel sangue - quella piaga - quel volto,
tinto e coperto del color di morte -
ei non respira più -
fredde ha le membra -
padre mio!... caro padre!... padre amato!...
io manco... io moro.
(Sviene)
Donna Anna:
Jaká neblahá podívaná
se tu, ó bozi, nabízí mým očím!
Otče, můj otče, můj nejdražší otče !
Don Ottavio:
Pane !
Donna Anna:
Ach ten vrah mi ho zabil !
Ta krev - ta rána - ta tvář,
zbarvená a pokrytá barvou smrti.
On už nedýchá!
Jeho paže jsou studené!
Můj otče, drahý otče, milovaný otče!
Omdlévám... umírám!
(Klesne)
Ah, soccorrete, amici, il mio tesoro!
Cercatemi, recatemi
qualche odor, qualche spirito.
Ah! non tardate.
(Partono due servi.)
Donn'Anna! sposa! amica! II duolo
estremo la meschinella uccide.
Donna Anna:
Ahi!
Don Ottavio:
Già rinviene...
(ritornano i servi)
Datele nuovi aiuti.
Donna Anna:
Padre mio!
Don Ottavio:
Celate, allontanate agli occhi suoi
quell'oggetto d'orrore.
(Viene portato via il cadavere.)
Anima mia, consolati, fa core.
Don Ottavio:
Ach pomozte, přátelé, mému pokladu!
Sežeňte, přineste nějakou voňavku,
nějaký alhohol,
tak jenom běžte !
(odcházejí sluhové)
Ó, Anno ! Snoubenko, přítelkyně !
Ta strašná bolest ji chudinku zabije.
Donna Anna:
Ach ...
Don Ottavio:
Už přichází k sobě,
(vracejí se sluhové)
pomozte jí,
Donna Anna:
Otče drahý !
Don Ottavio:
Ukryjte, schovejte před jejími zraky
ten předmět hrůzy !
Sluhové odnesou komtura.
Má sladká duše,
ó, ztiš se jen a vzmuž se !
Donna Anna:(disperatamente)
Fuggi, crudele, fuggi!
Lascia che mora anchi'io
Ora che è morto, oh Dio!
Chi a me la vita die'!
Don Ottavio:
Senti, cor mio, deh! senti;
Guardami un solo istante!
Ti parla il caro amante,
che vive sol per te.
Donna Anna:
Tu sei!... perdon, mio bene -
L'affanno mio, le pene...
Ah! il padre mio dov'è?
Don Ottavio:
Il padre? Lascia, o cara,
la rimembranza amara.
Hai sposo e padre in me.
Donna Anna:
Ah! Vendicar, se il puoi,
Giura quel sangue ognor!
Don Ottavio:
Lo giuro agli occhi tuoi,
Lo giuro al nostro amor!
A due:
Che giuramento, o dei!
Che barbaro momento!
Tra cento affetti e cento
Vammi ondeggiando il cor.
(Partono.)
Donna Anna:(zoufající)
Uteč, ty krutý, uteč,
nechej mě, ať i jí zemřu.
Teď, když je mrtev ten, ó bozi,
kdo mi dal život!
Don Ottavio:
Poslyš, mé srdce, poslyš:
jen na okamžik se na mě podívej,
mluví k tobě tvůj milenec,
který žije jen pro tebe!
Donna Anna:
To jsi ty? Odpusť můj drahý.
Můj zármutek, má bolest!
ach můj otec, kde je?
Don Ottavio:
Tvůj otec? Nechej být, drahá,
tu hořkou vzpomínku.
Ženicha i otce máš ve mě!
Donna Anna:
Ó, přísahej, jestli můžeš,
že pomstíš čest té krve !
Don Ottavio:
To přísahám tvý očím:
to přísahám naší lásce.
Donna Anna + Don Ottavio:
Jaká přísaha, Bože,
jaký strašný okamžik !
Mezi stovkami citů,
jako ve vlnách se zmítá me srdce!
Odcházejí.