Don Giovanni 2002

Letos zjara jsme se rozhodovali, zda zase navštívíme letní představení Dona Giovaniho ve Stavovském divadle. Musím říci, že jsme se pro letošek spíš přikláněli k avizovanému představení Kouzelné flétny. Také se vedly rouhačské řeči, zda stojí za to vážit dalekou cestu do Prahy na Potrestaného prostopášníka již třetím rokem. Když se však Kouzelná flétna ukázala býti planým poplachem, bylo po rozhodování. Neodolali jsme pokušení a možnosti krásného zážitku a v neděli 14. července 2002 Stavovské divadlo a našeho milého Dona Gio navštívili. A dobře jsme udělali.
Krásný interiér divadla byl "po střechu" plný. Opět spousta cizinců, kromě jiného na první pohled rozeznatelných tím, že si s garderóbou k návštěvě divadla rozhodně hlavu nedělají.
Média psala, že premiéru 12. července navštívil také Sean Connery, který momentálně v Čechách natáčí.
Usedli jsme v první řadě.
Vedle Dona Dana jiskřil opět jeho kolega z Monte Crista a Draculy, Tomáš Bartůněk. Očividně se jim spolu hraje velmi dobře nejen v muzikálu. Škoda jen, že jsme se na začátku druhého dějství nedočkali divácky vděčné scény odplížení obou těchto hlavních protagonistů ze scény. Přece jen to bylo zpestření klasické opery. Ale Leporellovo laškovné "pouštění prasátek" v páté scéně (Madamina) po dámách přítomných v hledišti nezklamalo a pobavilo. Na nás si tentokrát bohužel neposvítil (Nemohl :). Těsně před námi stál pan Rudolf Krečmer, který dirigoval orchestr Opery Mozart).
Také jsme se dozvěděli z tisku, proč si Don Gio hned na začátku sundá z hlavy klobouk s péry, který patří ke kostýmu hlavní postavy, a již si jej nenasadí, a proč se zdráhá při výměně oblečení s Leporellem nasadit si sluhovu hučku (režijně pojato tak, že Leporellova pokrývka hlavy je špinavá a Donu Giovannimu smrdí :)): "Když má pěvec klobouk, slyší se jinak," prozradil Dan.
Velmi pěkné jsou také role Zerliny a Masetta v podání Martiny Bauerové a Václava Sibery. Hezky se ti dva se k sobě hodí a Zerlina je neodolatelně roztomilá.
Mozartova hudba je nádherná a výkony všech umělců byly skvělé. Obecenstvo odměňovalo scénu za scénou nadšeným potleskem.
Po dramatickém finále následovaly velké ovace a spousta kytic. Zajímavé je, že kytice dostávali - a většinou i jinde dostávají - především mužští představitelé rolí. Že by dámy neměly žádné obdivovatele?
 
Jak jsme si jen mohli myslet, že nám může tohle úžasné představení zevšednět?!
Stále slyším Leporellovu Madaminu, Giovanniho Zastaveníčko (Deh vieni alla finestra), Zerlininu Batti, batti o bel Masetto a především "Šampaňskou árii". A běhá mi mráz po zádech při vzpomínkách na hudbu a scénu, která končí pádem Dona Giovanniho do pekel.
 
Po představení jsme měli nečekané štěstí. Před námi se na Ovocném trhu znenadání objevil sám Don Giovanni - ještě v kostýmu a nalíčen. Při pozdravu se na nás mile usmál, a ochotně nám zapózoval před fotoaparáty. Bylo to fajn, že jsme měli příležitost osobně a bezprostředně po představení sdělit Danovi své nadšené dojmy a poděkovat za krásné zážitky. Byli jsme velmi mile potěšeni i tím, jak štěstím přímo "svítí" jako sluníčko. Kouzlo celého večera se tím pro nás ještě umocnilo. Máme Dana rádi a velmi a z celého srdce mu toto krásné životní období přejeme. Možná si tento nezapomenutelný večer připomeneme na srpnovém koncertě v Českém Krumlově, kde by také měly v Danově podání zaznít vybrané árie z Mozartova Dona Giovanniho.