AKCE: Cestou bílých mágů

Kbely-Řím-Vatikán

           Ukázky z CD - vydává Monitor-EMI
Bílé vločky sněhu se svištivě m
ihotaly nad letištní plochou. Ještě před rozedněním se do neveřejné letištní haly začali trousit první účastníci poněkud neobvyklé spanilé jízdy. Díky iniciativě církevních hodnostářů se Daniel Hůlka a jeho doprovodná skupina mohli vypravit na cestu. Tam, kam ostatně prý všechny vedou – do Říma. Pár týdnů už tam čekal další protagonista, vánoční strom, který tohoto roku směl český stát darovat Svatému otci. A dva dny předtím přijel prezident, aby dar osobně předal. Každý jindy, každý jinudy, ale nakonec se u Svatého otce Jana Pavla II. sešli všichni. Prezident, zpěvák, strom a poutníci. Na polední audienci v síni nesoucí jméno  Klementa VIII. mohl Václav Havel veřejně vyslovit dík papeži za vyslovení osobní lítosti nad osudem Mistra Jana Husa a tedy za pokus o narovnání vztahů Čechů se Svatým stolcem. Povedlo se, po téměř šesti stoletích? Pán Bůh ví. Daniel Hůlka stihl předat CD s názvem VELKÉ JUBILEUM 2000 a písněmi duchovního zaměření, které s ním nazpívaly Bára Basiková, Marta Kubišová a Bambini di Praga. Papež poděkoval. Hovořil česky, pak trochu polsky a vtipně. Vystoupení na Svatopetrském náměstí bylo mírně zmatené a zimomřivé. Bodří Moraváci zaháněli zimu kořalkou, zpěvem nábožných písní či skandováním hesel. Daniel Hůlka přidal dárek ze svého repertoáru. Vlastně repertoárek ze svého daru. Zazněly další koledy i chorál Svatý Václave. Postupující noc, zima a carabinieri rozptýlili poutníky do sousedního Říma. Jejich místa zaujaly parkující vozy světových celebrit. Před odjezdem se přešlapující skupinka českých umělců spontánně rozezpívala. Korzující Japonci, Holanďané, Etiopci, Američané, Francouzi, Italové či Vatikánci užasle naslouchali. Nedaleký strom už sice pořadatelé zhasli, papežovo okno v nejvyšším patře paláce však dosud zářilo. Určitě slyšel, jak Daniel a bratři jeho zpívají, tentokrát spontánně a naplno. Zvony mlčely. Vraceli jsme se domů. Letadlem, které pamatuje korejskou válku. Přes Alpy, Grossglockner, Mnichov, pod mrazivým nebem. Z Říma, jako zvony po velikonocích. Cestou bílých mágů…
Ať vypadá letadlo jakkoli, důvěřujte mu! Nic jiného vám, chcete-li odletět, stejně nezbývá. Konec konců, vesele vás zdravící posádka ostřílených veteránů větrných smrští nad Pacifiky a jinými ledovými oceány je důkazem, že jsou i letadla, která se vznesou, odletí, přiletí a snesou... Stačí nastoupit a překonat strach! Každý má svou metodu.
Poutníci, kteří touží dojít až do Říma, netuší, že jsou místa, kde je to bude alespoň chviličku mrzet. Všechno zlé je k něčemu dobré: Za ranního šírání můžete na vojenském letišti sice poslouchat zpěv českých muzikantů, ale nesmíte zlobit italské celníky. Zona militare - zlověstná slůvka pro čerstvé členy NATO... 

ZATO se nám podařil unikát! Vidíte okamžik, kdy Daniel Hůlka dostává do pasu velevzácné razítko! Italské, a možná vojenské. V případě, že má modrou knížku, čekají ho patrně komplikace... Ale na kameramana můžeme být hrdi. James Bond by zbledl závistí. Historicky a reportérsky neocenitelný záběr byl pořízen tajně a přes rezolutní zákaz ozbrojenců.

Hostitelé nás dovezli do papežské koleje Sv. Jana Nepomuckého. Slouží českým studentům a poutníkům od roku 1928. Budova patří českému státu, pozemek ne. Poněkud schizmatické. Bylo tam krásně, všechny zdvořile přivítali, pohostili a uspali... Ze střechy je krásný pohled na tři čtvrtiny Říma!

         

 

Cesta k trůnu začala tlačenicí. Nebylo divu - Svatého otce by rád viděl kde kdo! Aby tomu tak nebylo, hlídají u dveří policisté, bezpečnostní služba v civilu (vypadají jako vyhazovači, což jsou také připraveni plnit) a švýcarská garda. Ta ukrývá pod helmicemi z XV.století pidimluvítka a objeví se, než řeknete česky švec. Když ji chcete fotografovat, zmizí dřív, než řeknete š! Daniel se prodral davem, posadil do jedné z mála řad sedadel a hleděl, tak jako ostatní trpěliví a věřící, na prázdný trůn. Za chvíli přijde Jan Pavel II.

             

Přišel vrcholný okamžik - začala audience. Svatý otec naslouchal, díval se a mluvil. Česky. Stejně jako Václav Havel, který papeži poděkoval za soukromou rehabilitaci a podporu navědomívzetí Mistra Jana Husa. Disputování církevních otců na zdejší Lateránské univerzitě tolik odvahy neprojevilo. Přítomní poutníci česky, moravsky a slezsky mlčeli. Pak všichni povstali a pěli všem známé písně: koledy a chorál Svatý Václave. A víte, co má v ruce Svatý otec na třetím obrázku? CD od Daniela Hůlky! 

             

Odchod byl snad ještě dramatičtější než příchod. Podařilo se nám projít do boční chodby, kde se shromažďovalo duchovenstvo a kudy se vracel i Daniel. Za zdvořilého, neustáleho a důrazného pobízení tajných strážců hradu (avanti, signore, avanti, AVANTI!!! madonna mia) jsme shopkali po schodech a octli se na Svatopetrském nádvoří. Před námi stál - strom. Bylo mu osmdesát, přijel na dvou salónních vozech Českých drah až z beskydské Morávky a svítit tu bude (za tmy, přes den se zhasíná) do Tří králů.
             

Bože, odpusť nám naše viny - zpíval Daniel, bratři a sestry jeho. Po projevech kardinála Miroslava Vlka, primase českého, prezidenta České republiky Václava Havla a jeho choti, pár představitelů české vlády a zástupců Svatého stolce se za zpěvu koled a (opět) chorálu Svatý Václave rozsvítila světla a světélka moravského stromu s podivným osudem a rozechvívajícím posláním. Naproti jeho siluetě, v nejvyšším patře budovy, tlumeně zářila tři okna papežovy pracovny. Občas se za nimi mihl a postál stín. Amen.