|
Je sobota 8. září a mám docela na pilno.
Dopoledne do Prahy pro lístky na Vánoční koncert Daniela Hůlky, který se bude konat v divadle Broadway 12.12.2012 od 19:00. Potom na hodinku do bazénu a už jsem zase na zpáteční cestě. Hodiny běží jak splašené. Rozhodit ručníky na šňůry a už balím batůžek na cestu do Kostelce. Začíná se šeřit. Ještě přihodím čelovku a lahev s vodou, vynesu Esku přes můstek na silnici, zapnu dynamo a můžu se vydat přes kopec do černokosteleckého pivovaru, kde na pivních slavnostech vystoupí i Daniel Hůlka.
Tmu nahlodávají pouliční lampy a já drkotám po dlažebních kostkách dolů z náměstí..tí...tí....
Aut plno. Parkují podél silnice, kam až se dá tmou dohlédnout. Výhoda mého stařičkého dopravního prostředku je, že stojan na kola, až na jediného odvážlivce, zeje prázdnotou. Vrazím svou rozvrzanou herku do boxu a proklouznu vraty do dvora pivovaru.
V průchodu, na stolech rozložené upomínkové předměty, po obou stranách dvora stoly a lavice, vlevo pódium na kterém hraje hudba, vpravo a vzadu stánky s občerstvením a nepřeberným množstvím piva.
Ještě je brzy, Daniel má vystoupit až za půl hodiny. Pár známých tváří se vyloupne občas ze tmy a zase zmizí.
Těsně před devátou, moderátor oznamuje, že vystoupení Daniela Hůlky začne trochu později.
Na pivních slavnostech a já popíjím čaj...
Po půl hodině vystoupal po schodech na pódium, společně s kytarou.
PROGRAM:
Oh Freedom, oh Freedom - Spiritual kvintet
Srdce a kříž - Karel Kryl
Na závěr:
Blues o penězích - Jiří Žáček / Jiří Koptík
Krátké, o to milejší bylo tohle vystoupení bez zbytečných efektů.
Zkřehlé ruce si ohřeju o langoš a vydám se do noci.
Tlačím kolo, které divoce poskakuje po dlažbě, až na náměstí. Tam zapnu dynamo, rozsvítím čelovku a vydávám se zase přes kopec domů. V ulicích, osvětlených lampami to ještě docela ujde, ale když minu poslední zdroj světla, otevře se přede mnou temná tlama noci. Jen oči hvězdných šelem září nade mnou a v dálce světla továrny (dřív Sevak- výroba žvýkaček se světle modrým obalem, na které je sněhulák). Vjíždím do křižovatky a marně hledám silnici. Chytnu se plné čáry. Naproti mě kličkuje stejně postižený cyklista. Křižovatka široká, tady se v pohodě vyhneme, ale v zatáčce potkávám v protisměru kolegu, který se urputně drží svodidel, bohužel těch vlevo, takže mi žádné místo nezbývá. Přední brzda, dupnout na pedály a stojím na místě. Nevěřícně mžourá do tmy, co se to před ním objevilo. Pokračuje dál a já zase šlápnu do pedálů a rychlostí nevelkou, snažím se kličkovat prostředkem silnice, krajnici jen tuše. Z jedné strany vzrostlá kukuřice, z druhé strany temný les. Konečně světla. Sjíždím z kopce, jen neprojet poslední zatáčku rovně....
Sedím na terase útulné hospůdky, usrkávám chladnou vodu a dávám dohromady koncept reportáže z Vykulení.
Jak jen se jmenovala ta písnička, kterou Daniel zpíval jako poslední ?
Po pěti minutách, když už jsem to chtěla vzdát, prohlížeč konečně vyhodil ten správný text ...
Když je máme Bobečkové drazí
Když je vobčas máme Milí drazí
Tak nás prachy natotata zkazí...
To je ono, zajásala jsem. Autora hudby, asi budu hledat marně, ale text napsal Jiří Žáček.
Rychle jsem načmárala jméno autora na papír. Z druhé strany je sice text Single, ale už ho umím, tak ho nebudu postrádat.
Půlnoc se kvapem blíží, je čas jít spát.
Tak možná zase příště....
|