Koncert v Sokolově

Koncert spojený s beneficí ve prospěch Nemocnice Sokolov
se konal 25. května 2000 v sokolovské sportovní hale.

Pořad uváděli sourozenci Gondíkovi, kteří ze Sokolova pocházejí.
Jako hosté vystoupili Leona Machálková, Petr Muk a Daniel Hůlka. Každý zpíval čtyři pět písní. Bylo horký letní den. Pro účinkující bylo vedro znásobeno reflektory umístěnými na nízké rampě na malém pódiu. Z Petra Muka doslova tekly čůrky potu.
Paradoxně Dan, ač nejvyšší a tudíž reflektorům nejblíž, předvedl své vystoupení bez jakékoli újmy na kráse. A jako jediný měl "živý" doprovod - Jiřího Škorpíka na klávesy ( Jiří Škorpík - dirigent ve většině představení muzikálu Dracula) a Pavla Plánku na bubínky. Dan nás potěšil krásným živým přednesem písní Soumrak, Hvězdář a Modlitba z Živých obrazů a písněmi Život je bílý dům a You are so beautiful. Nepřijel na svém novém Harley, ale v praktickém jeepu, který byl celkem neobvykle čistý (asi jak nedávno hodně pršelo:-)). Neměl žádné šperky. Kostým zvolil také téměř civilní - černé hladké tričko, jen vlasy si sepnul do copánku a v šatně oblékl lesklé černé kalhoty a moderní boty.
Bára Basiková brblala, že Daniel už zpíval s kdekým, i s její dcerou, a na ní nemá pořád čas (a přestože spolu oba vystupovali v nezapometulném televizním pořadu Carusošok, musela si tehdy "Déšť, vůz a pláč" zazpívat sama). Tak teď konečně jsme mohli slyšet, jak jim to jde dohromady - zazpívali "Déšť" jako duet.
 
Celé představení mělo neopakovatelné kouzlo. Třeba plánovaný "otisk hvězd", jenž následoval po představení, kdy účinkující měli otisknout své dlaně do rámečků se sádrou, které by se pak vydražily také ve prospěch nemocnice. V rozhodné chvíli se ze zákulisí se nesly zprávy, že sádra ztvrdla, že se musí znova namíchat. Čekání příjemně pohotově ukrátila Bára Basiková svým zpíváním. Pak se sádra konečně pořadatelům podařila a přinesli ji v rámečku jako obraz. Každý se snažil otisknout ty své tlapky, jak nejlépe mohl. Kdosi se nechal slyšet, že Hůlka málo tlačí, Dan se bránil, že dělá, co může. A pak mu řekli, že tam má tlapy jak lední medvěd, protože když přitlačil, tak mu to trošku podjelo. Každý pak svůj rámeček podepsal fixem.
Odlitky vydražil místní podnikatel za částku 20 tisíc.
Akce měla i další sponzory - jejich šeky přispěly na zakoupení přístroje pro zjišťování sluchových vad u novorozenců.
Po krásném Bářině závěrečném sólovém vystoupení zazpívali všichni účinkující(a diváci s nimi) "Dělání, dělání ..." od Zdeňka Svěráka a Karla Šípa.
 
Následovala autogramiáda, na kterou se Dan stačil převléci do bílého trička. Vytvořila se velká fronta.
Využila jsem možnosti chvíli mluvit s panem Plánkou, Dan se u něj učí hrát na perkuse, jde mu to dobře, ale málo cvičí, má málo času (zkuste zpivat Draculu v Prešove - derniéra asi definitivni 1. 7. 2000, skládat další desku, vracet se po pěti letech ke klasickému opernímu zpěvu, ač máte operu v krvi. A v prosinci se převtělit do Monte Crista. A organizovat ještě výpravu do Tibetu. A smysluplná benefiční akce se dá těžko odmítnout. A jako každý člověk potřebujete najít si pár dní na hezkou dovolenou, na své blízké, na své koníčky... A Dan všechno chce dělat na sto procent, stejně jako jeho přátelé). Hezky jsme si pár minut s panem Plánkou popovídali.

Mezitím ubyla fronta u stolů, kde se mohli účinkující upodepisovat.
Tak jsem vykročila za Danem.
S růžemi, s přáním k nadcházejícím 32. narozeninám, v uších ještě pořád jeho nádherný hlas z jeviště...
Poprosila jsem Dana, aby mi podepsal obrázek v knize Kumštýři na vodě (s prknem na hlavě při "speciální" hře "Kumštýřů" zvané woodkopf, v níž Dan exceluje - zlé jazyky jeho kamarádů říkají, že jen proto, že je nejvyšší a má nejplacatější hlavu). Pak jsem vznesla dotaz, zda opravdu miluje tu koprovou omáčku, jak se píše v tisku (nedávno v nějakém rozhovoru to přiznal), usmál se a potvrdil, že ji má opravdu moc rád.
Další pokračování rozhovoru bylo přetrženo zájemci o autogram. Je k neuvěření, kam všude chtěli podepsat. U některých podpisů se Dan viditelně zarazil, ale podepsal.
 
Po tom všem byl připraven raut, z kterého se Dan omluvil, neboť jej druhý den čekaly pracovní povinnosti.