Praha - Milevsko - 28.-29.4.2007.
28.4.2007 14:00
Začíná Don Giovanni. Bohužel trochu nestíhám. Na pražské Hlavní nádraží
dorážím ve 14:05, ještě koupit růži a už si to metu do Stavovského
divadla. Přišla jsem o 25 minut představení.
Místo na stání. Opírám se o zábradlí a už je tu. Začíná scéna 9., Don
Giovanni svádí Zerlinu.
Krásné představení, jen hrozné horko. Z Daniela jen leje.
Konec. Diváci odměnili účinkující o 2 opony delším potleskem než
obvykle.
29.4.2007
Je krásný slunný den. Jsem zase na Hlavním nádraží v Praze.
11:14 - vlak se pohnul a vydává se směrem k tunelu. Vyrážím
na cestu do Milevského kláštera, kde má v 16. hodin Daniel Koncert pro
Charitu.
Koncert zahajuje Martin Rada, skladbou
J.S. Bacha - Ferucio Bussoni - CIACCONA.
Kdosi ruší proudící hudbu tichým vrzáním. To se tlupa motorkářů snaží
tiše přesunout na lepší místo. Za chvíli jsem vyrušena šelestem. Ohlédnu
se po provinilci a ejhle, to Daniel se na konci, u vstupu do baziliky
snaží tiše našlapovat. Usměji se a v duchu mu řeknu. "Šustíš."
Po doznění posledního tónu mě napadá jediné slovo a nejsem sama. Pán co
stojí kousek ode mne je stejného názoru. Podíváme se na sebe, souhlasně
pokýváme hlavou a oba ve stejný okamžik neslyšně vyřkneme "Paráda".
Nastupuje Daniel, otevře desky, dá kývnutím hlavy znamení Martinu
Radovi, že je připraven a začne zpívat.
Antonín Dvořák - Biblické písně.
Jednotlivé písně odděluje kratičká pausa. Diváci se nejdřív ani
neodvažují tleskat, aby neporušili to křehké kouzlo. Nakonec přeci jen
každou píseň odměňují krátkým potleskem.
Po doznění
poslední písně propuká bouřlivý potlesk.
Daniel odchází.
Martin Rada si přináší nové noty a začíná čarovat.
Frederik Chopin - scherzo B moll.
Potlesk.
Po té přichází Daniel. Richard Wagner - Arie Bludného Holanďana.
Po skončení Wagnera přidává Ave Maria, zatím co Martin spěchá
na kůr k varhanám.
Poslední skladbou je Svatováclavský chorál.
Poslední potlesk, květiny a už Daniel odchází, ještě pár podpisů,
fotografií a už ho čeká zasloužený odpočinek.
Rychle přezouvám boty a spěchám na 3 km vzdálené nádraží,
abych stihla vlak na Tábor. Pokud mi ujede, nestihnu správný přípoj na
Prahu.
Ještě mi zbývá chvilka času, než si to Regionova přišine od Ražic. V
Táboře na perónu už čeká spousta lidí. Nasoukáme se do rychlíku a já se
smířím s faktem, že celou cestu budu plandat na plošině u tyče jak Go-Go
tanečnice.
V Praze už čeká poslední večerní vlak a já se vydávám dál a zpět. V
Českém Brodě se usměji. Objíždím Jevany. Před necelou hodinou jsem je
objížděla z jihu přes Říčany a teď ze severu. Za hodinu a půl budu v
Havlíčkově Brodě.
Dobrou noc a příště nashledanou na některém z koncertů.