Ve středu 2. dubna 2003 odstartovalo v Hradci Králové Turné duhové energie. Už při pouhém
nahlédnutí do programu bylo jasné, že nás čeká něco, na co jen tak hned nezapomeneme.
Samotná jména čtyř účinkujících vypovídají o silném hudebním zážitku: Lucie Bílá, Daniel
Hůlka, Štefan Margita a Eva Urbanová. Celý koncert moderoval Jiří Vejvoda, umělce
doprovázel dvaaosmdesátičlenný Velký orchestr paláce Žofín s dirigentem Františkem
Preislerem, který byl duchovním otcem tohoto koncertu.
|
Zjistili jsme to už dost pozdě, ale ještě se nám podařilo koupit
vstupenky. Absolvovali jsme už poměrně hodně různých koncertů, ale něco
takového, jako byl tento, jsme ještě nezažili. Atmosféra byla úžasná.
Určitě se o to postaral perfektní výběr interpretů i skladeb.
Výběr skladeb byl opravdu úžasný! Hned na úvod zazněl Triumfální pochod z opery Aida.
Následně jsme si mohli plně vychutnat skladbu z opery L'Arlesiene Lamento di Federico
v podání Štefana Margity a árii Adriany z opery Adriane Lecouvre od Evy Urbanové. Oba
pěvci sklidili veliký zasloužený aplaus.
My, příznivci Daniela Hůlky, jsme se už ale nemohli dočkat další skladby, kterou byla
Canzonetta z opery Don Giovanni, která nám v Danově podání zní obzvlášť příjemně.
Dan byl jako vždy úžasný! A Don Giovanni je prostě Don Giovanni. Tihle dva patří k sobě!
Dále byly na programu tyto písně: Pie Jesu od Lucie Bílé a chlapce z pěveckého sboru Boni
Pueri, píseň z muzikálu Notre-Dame de Paris Le temps deCathedrales od perfektního Štefana
Margity a Granada v podání paní Evy Urbanové.
Dan nás pak přišel opět potěšit svým krásným hlasem, tentokrát písní Pár jmen z alba
Rozhovor.
Poté jsme byli všichni uneseni skvělým výkonem Lucky Bílé, která zpívala
písničku z muzikálu Les Miserables (Bídníci) Já samotářka… Úplně nám běhal mráz po
zádech. Doufejme jen, že Lucka bude v Bídnících hrát i tentokrát!
Po árii z operety Carevič Allein, wieder allein… Štefana Margity a orchestrální skladbě
Tenkrát na Západě ze stejnojmenného filmu na nás čekalo velmi milé překvapení. Na pódium
přišla elegantní Eva Urbanová v překrásných červených šatech a začala zpívat nám velmi
dobře známou píseň Vím, že jsi se mnou z muzikálu Dracula. Napjatě jsme očekávali, jaké to
asi bude, až se k ní přidá i Dan. A bylo to vážně skvělé!
Po dvacetiminutové přestávce zahrál Velký orchestr paláce Žofín píseň In the Mood a pak
následovala skladba La mia canzone al veto v podání Štefana Margity. Když pak Lucie Bílá
zpívala píseň Memory z muzikálu Cats, opět se nám tajil dech!
Nepřestal se nám tajit ani u
další písně – Ten právě příchozí. Dan ji zazpíval jako vždy naplno a my diváci jsme ho
odměnili náležitě silným a dlouhým potleskem.
Na programu byl další duet. Poprvé v historii se na jevišti se společnou písní potkali Lucka
Bílá a Štefan Margita – Sladké hlouposti (Something stupid). Vytvořit takové spojení dvou
hvězd byl opravdu dobrý nápad.
Po nádherné skladbě Miserere v podání Evy Urbanové přišel
na jeviště opět Dan, tentokrát s písní Déšť, vůz a pláč.
Při nahlédnutí do programu jsme zklamaně zjistili, že nás čekají už jen čtyři skladby a pak už
závěrečná směs. A tak jsme si vychutnávali směs písniček Lucky Bílé Hvězdy jako hvězdy a
Amor magor, božskou píseň Caruso a Štefana Margitu, Lamento Eroico a Evu Urbanovou a
na závěr Mít kam jít v podání Dana.
A byla tu finálová směs. Načala ji Lucka Bílá písní Somewhere, následoval Štefan Margita se
skladbou Brindissi (La traviata), opět Lucka Bílá a muzikál Hair. V další písni od Fredy
Mercuryho I want to Break Free nás překvapila paní Eva Urbanová coby rocková zpěvačka!
Předposlední skladbou tzv. Finale Medley byla O surdato n' namurato v podání Štefana
Margity. A na úplný závěr nám všichni čtyři interpreti zazpívali skladbu Funiculí, funiculá.
Celý koncert byl tak fantastický, že se nám vůbec nechtělo odejít. Proto jsme si
vestoje vytleskali přídavek od každého umělce. Nejprve od Štefana Margity, potom Jsi můj
pán od Lucky Bílé, Ráj od Dana a závěr koncertu patřil hvězdě první kategorie, paní Evě
Urbanové.
Diváci opět tleskali vestoje. Po poděkování všem
interpretům a předání kytic se zase dlouho tleskalo, zase vestoje...
Odcházeli jsme s nezapomenutelným zážitkem.
|