Daniel Hůlka 2002, recitál v Bráníku

Ač na koncert příjíždíme jednotlivě ze všech koutů republiky, víme že se tam setkáme se spřízněnými dušemi, známými i neznámými. Atmosféra je vždy bezvadná, uvolněná a my se těšíme, co nám Dan a jeho kolegové tentokrát nachystají.
 
Přijeli jsme a vstoupili do nenápadné budovy divadla. Odložili deštníky a zmoklé kabáty a vešli do útulného interiéru. Několikrát potkali pobíhajíciho Dana, členy kapely i pana Málka, uvítali a popovídali si před představením s Danovou maminkou. Než jsme se stačili aspoň pozdravit s přáteli, byl nejvyšší čas usednout na svá místa v hledišti.
 

Dan zahájil procítěnou písní Déšť, vůz a plášť.
Trůnil na židli, měl džíny a černé tričko. Zkrácené vlasy nechal v copánku po celý koncert .
Následovaly další dvě písně z Danova prvního alba - Hádanka s tajenkou a Říjen.
 
Dana doprovázela kapela Martina Kumžáka v komorním seskupení. Martin hrál na klávesy stejně jako další Martin - Martin Rada. Na bicích exceloval Pavel "Rytmus" Plánka a na violoncelo Helena Velická. Velmi vytížen tentokrát byl vokalista a kytarista v jedné osobě Jiří Březík. Poprvé v této sestavě jsme uvítali jako vokalistu zpěvačku Dashu. Dasha (Dagmar Sobková, sympatická přítelkyně Martina Kumžáka) zpívá v muzikálech Hamlet, Romeo a Julie, Popelka a doprovází jako vokalistka Karla Gotta.
 
Pak přišla, jak Dan říká "technická přestavba": Dan si připravil kytaru. Pochlubil se, že následující píseň Města složil sám ("text sice ne, to Tomáš Belko, ale to není důležitý :-) ", prozradil Dan autora textu). Spolu s Jirkou Březíkem skladbu doprovodili virtuózní hrou na kytary.
Další písní byla Ty se mnou jsi dál (hudba - ústřední melodie z filmu Titanic) s Dášou Sobkovou.
 
Jirka Březík byl Danem vyzván, aby si na koncertu zahostoval s dvěma vlastními písněmi Co je to štěstí a Řekni mi to. Dobrovázela jej Helena Velická.
 
Následoval Dan s písní Pohřeb a v celé sestavě hudebníků pak zazněly písně Tears in Heaven, Mít kam jít a Pár jmen. K písní Pár jmen máme Dan i my zvláštní vztah. Je to poslední text, který napsal pan Zdeněk Borovec.
 
Jirka Březík pak prohlásil, že kapela potřebuje přestávku, kterou nám zpříjemní další host koncertu Daniela Hůlky... A uvedl jako hosta Daniela Hůlku, kterého tam nechali samotného jen s kytarou na pospas publiku.
Hostující Dan nám nabídl dvě písně, které sice nemá na svém veřejném repertoáru, ale má je rád a rád je hraje a zpívá, protože patří mezi skladby, na kterých před lety piloval své kytarové umění a patří ke vzpomínkám na jeho mládí a jsou aktuální i dnes: Kamila od Karla Kryla a Oh, Freedom od Spiritual Kvintetu.
 
Po návratu odpočaté kapely jsme vyslechli Cesty a You are so beautiful a utrpěli šok, že následující Ten právě příchozí je poslední píseň večera. Zase to tak rychle uběhlo jako vždy.
 
Nechtěli jsme se s tím smířit, tak jsme si vytleskali ještě přídavek Ráj a jako poslední krásnou tečku píseň Ave Maria od Franze Schuberta, kterou Dan zapíval sám bez kapely a kterou svým hlasem zaplnil celé divadlo a nás přikoval bez dechu na sedadla.
 
Po představení jsme ještě chvíli pobyli v divadelním klubu, vyzpovídali pana Málka ohledně Danova nejbližšího programu a z Dana vymámili pár autogramů a požádali o jedno speciální foto (s rybičkami :-).