Podzimní recitál v Bráníku

Kromě toho, že to byl Danův první samostatný koncert od jarního turné, byli jsme zvědaví, jak vypadá po šestitýdenním putování po cestách necestách Nepálu a severní Indie.
Možná trochu prošedivěl a ještě více zeštíhlel, ale na kráse a síle jeho hlasu se drsné povětrnostní podmínky Himalájí rozhodně nepodepsaly.
Recitál byl vynikající. Potěšil naši duši i ouška.
 

Zahájil Gabrielem. Ve volné dlouhé bílé košili a černých kalhotech (nyní také trochu volnějších :)) s rozpuštěnými vlasy zase o něco delšími.

Následoval Déšť, vůz a pláč a Hádanka s tajenkou. S Naďou Wepperovou zpíval Rozhovor. Naďa, která oslavila den předtím narozeniny, dostala od Dana obrovskou kytici růží.

Dan střídal skladby ze všech svých alb - Daniel Hůlka, Mise, Živé obrazy a hlavně z Rozhovoru.
Zpíval Říjen, Mít kam jít, Pár jmen, Města (výborná hra na kytaru s Ivanem Koreným), Ty se mnou jsi dál, Můžem se vznést, Ten právě příchozí, Modlitbu, Cesty, Tears in heaven, Půlnoc,...
Podivnej den ("... a zítřek bude snad za něco stát." "Jo!" zarecitoval na zavěr písně Jiří Březík:)

Na závěr vystoupení Dan zvolil píseň Ať láska, kterou uvedl slovy, že lásku je třeba stále vzájemně projevovat, neboť jinak všichni špatně skončíme.

Představil nám svou kapelu:
kapelník a klávesy - Martin Kumžák
kytary - Ivan Korený (ostříhaný) a Jan Jakubec
vokály - Dušan Kollár, Jiří Březík, Naďa Wepperová a Alena Průchová
perkusy - Pavel Plánka, saxofon - Martin Plachý
klavír - Martin Rada (v indické košili)
violoncello - Helena Velická.

 
Po koncertu na unaveného Dana čekala autogramiáda. Byla nekonečně a nečekaně dlouhá. Kde kdo kromě podpisu se ještě chtěl s Danem i fotografovat. Když jsem po jejím úplném závěru Dana poprosila, zda by mi také poskytl podovolenkové foto, upřel na mne tak bolestný pohled štvance, že jsem se za svou prosbu styděla :).
 
Myslim, že Dan není yetti. Spíš slavík. Takový koncert a následnou autogramiádu by určitě žádný yetti takhle nezvládl :)