Troilus a Kressida
JEDNÁNÍ 1.
Scéna 2.
Vystoupí Kressida a její služka Alexandra.
Krsidda:
Kdo byly ty dvě, co šly kolem nás ?
Alexandra:
Královna Hekuba a Helena
Krsidda:
Kam jdou ?
Alexandra:
Z východní věže, jež se pne
tak pyšně nad údolím, šly se dívat
na dnešní bitvu. Hektor, který bývá
vzor rozvahy a klidu, dneska zuřil,
na Andromaché, svoji ženu, křičel,
zbil panoše a ještě před svítáním
jak sedlák vojny navlékl si zbroj
a chvátal do pole, kde každý květ
prorocky ronil rosu nad tou hrůzou,
již zplodí jeho hněv.
Krsidda:
A proč se zlobí ?
Alexandra:
Proslýchá se, že mezi Řeky je
Hektorův bratranec, původem z Tróje,
nějaký Ajax.
Krsidda:
Ajax ? No a co ?
Alexandra:
A vedle toho prý se žádný chlap
nemůže postavit.
Krsidda:
Co by nemoh, když má nohy a není úplně
namol ?
Alexandra:
Milá slečno, tenhle mužský obral všechna hovada boží
o jejich titulatury: je chrabrý jako lev, mrzoutský jako
medvěd, loudavý jako slon, příroda ho, slečno, vycpala
takovou snůškou vlastností, až se to v něm všecko
promíchalo, tudíž jeho chrabrost hraničí s pitomostí
a jeho pitomost je takřka geniální. Na světě není
ctnosti, aby od ní neměl špetku, a špinavosti, aby se
v ní neomočil. Když trpí, tak bez příčiny, když se
raduje, tak natruc. Okusil z každého soudku něco,
až je mu z té patlanice nanic. Je jako storuký obr
Briareus, kterého schvátil kostižer: čím víc rukou,
tím větší nemehlo, nebo jako stooký Argus, který,
jak se říká, pro oči nevidí.
Krsidda:
Čím mohl tenhle směšný člověk rozčilit hrdinného
Hektora ?
Alexandra:
Údajně ti dva na sebe včera narazili v poli a Hektor
šel k zemi. Tak se ho to dotklo, že prý pro tu pohanu
od té doby nejí a nespí.
Vystoupí Pandarus.
Krsidda:
Kdo to sem jde ?
Alexandra:
Váš strýček Pandarus, slečno.
Krsidda:
Hektor je skvělý muž.
Alexandra:
Nejlepší na světě.
Pandarus:
Copak ? Copak ?
Krsidda:
Dobré jitro strýčku Pandare.
Pandarus:
Dorbé, dobré. O čem jste to mluvili ?
Dobrýtro Alexandro. Tak copak, neteři,
bylas na hradě ?
Krsidda:
Hned ráno raníčko.
Pandarus:
O čem jste to mluvili, než jsem přišel ?
A co Hektor ? Už vypraven a v poli, co ?
A Helena ještě v posteli, co ?
Krsidda:
Hektor v poli, Helena v posteli.
Pandarus:
No jo, no jo. To si teda přivstal.
Krsidda:
Právě o tom jsme mluvili, a taky o tom, že zuřil.
Pandarus:
Hektor že zuřil ?
Krsidda:
Aspoň tahle to říká.
Pandarus:
Ovšem že zuřil. A já vím, proč zuřil. Jenže
dneska jim to ukáže. Hektor. A Troilus
jakbysmet. Povídám, ať si dají pozor
na Troila. Ať si na něj dají pozor.
Odejde Alexandra.
Krsidda:
Ten taky zuří ?
Pandarus:
Troilus ? To je jinačí chlapík !
Krsidda:
Nesahá mu po paty.
Pandarus:
Kdo komu ? Troilus Hektorovi ? Holka, poznáš ty vůbec
pořádnýho mužskýho ?
Krsidda:
Když ho znám, tak ho poznám. To je jistá věc.
Pandarus:
Něco ti řeknu: Troilus je Troilus.
Krsidda:
Moje řeč: Hektor to není.
Pandarus:
To jistě, ale Hektor taky není Troilus, svým způsobem.
Krsidda:
Tak je to správné. Každý je sám sebou.
Pandarus:
Sám sebou ? Troilus ? Chudák. Kéž by byl sám sebou.
Krsidda:
A není ?
Pandarus:
I kdyby mě hnali bez bot do Indie, není.
Krsidda:
Troilus přece není Hektor.
Pandarus:
Ani Hektor, ani Troilus. Není sám sebou. Troilus.
Bohužel. Ale jak se říká: Dočkej času jako husa
klasu, jakože jsou bohové nad námi. Troile, Troile,
kéž by k tobě cítila to co já ! Je to jasná věc !
Hektor není o nic lepší než Troilus.
Krsidda:
Slitování, strýčku.
Pandarus:
Je sice starší -
Krsidda:
Prosím vás !
Pandarus:
- ale ten mladší ještě neukázal drápky. A až je ukáže,
to budeš zpívat jinou děvenko. Kde by pak vzal
Hektor jeho důvtip !
Krsidda:
Co by mu ho bral, má svůj.
Pandarus:
Jeho schopnosti !
Krsidda:
Láry fáry !
Pandarus:
Půvaby !
Krsidda:
Ty by mu neslušely. Má je hezčí.
Pandarus:
Kams dala oči, neteřinko ? Dokonce i Helena onehdy
povídala, že kdyby nebyl Troilus tak tmavý v obličeji -
což on, pravda, je, i když, po pravdě řečeno, není ani
tak tmavý jako -
Krsidda:
- černý !
Pandarus:
Abych pravdu řek, je tmavý a není tmavý.
Krsidda:
Abych pravdu řekla, lžete.
Pandarus:
Helena říkala, že ani Paris nemá takovou pleť.
Krsidda:
A Paris je přitom dost snědý, viďte ?
Pandarus:
Hotový cikán.
Krsidda:
Tak to je na tom Troilus hodně bledě, když ho
Helena takhle pochválila. Když totiž v porovnání
s ním očernila Parida, to by Troilus, který je
o poznání snědší než osmahlý Paris, musel být
hotový zulukafr, kdyby se o něj měl zlatý Helenin
jazýček taky někdy otřít.
Pandarus:
Mluv si, co chceš, ale Troila má Helena ještě radši
než Parida.
Krsidda:
Kdo by to řek, že tahle Řekyně bude takhle trojčit ?
Pandarus:
Namouduši že ho miluje. Onehdá se k němu přitočila
v arkýři, a víš jak on má na bradě sotva ty tři čtyři
chloupečky -
Krsidda:
Jistě, to ochlupení by mu spočítal prvňáček na jedné
ruce.
Pandarus:
Je ještě mladý, ale když se pustí s Hektorem do křížku,
lecjaký hmat svede líp než on.
Krsidda:
Tak mladý, a už tak svůdný chmaták ?
Pandarus:
Ale abych ti dokázal, jak ho Helena miluje: přitočí se
k němu a bělostnou ručkou ho chytne za jeho
rozštíplou bradičku -
Krsidda:
Bohové nelítostní ! Kdo mu ji rozštíp ?
Pandarus:
Však víš, má na bradě ďůlek. Jeho úsměvu se ve Frygii
žádný nevyrovná.
Krsidda:
No právě.
Pandarus:
Že jo.
Krsidda:
Nikdo ho nemá tak křivý.
Pandarus:
Prosím tebe ! Ale abych ti dokázal, jako ho Helena
miluje -
Krsidda:
Hlavně aby dokázal on milovat ji.
Pandarus:
Troilus ? Ten o ni přece nestojí, ani co by se za nehet
vešlo.
Krsidda:
Míníte-li, svůj vlastní nehet, řekl jste opravdu
špinavost.
Pandarus:
Musím se smát, když si vzpomenu, jak ho pošimrala
pod bradičkou - ručičku má teda běloučkou,
přiznávám -
Krsidda:
- bez mučení -
Pandarus:
- a že prý mu najde na bradě bílý vous.
Krsidda:
Chudák holobrada ! To i bradavice mívá chlupů více.
Pandarus:
To bylo smíchu. Královna Hekuba se smála,
až jí tekly slzy -
Krsidda:
- jako hráchy.
Pandarus:
- Kassandra se smála.
Krsidda:
Ale slzu neukápla. Ta v sobě nemá dost páry,
aby se rozbrečela.
Pandarus:
Hektor se chechtal.
Krsidda:
A co je tak pobavilo ?
Pandarus:
Přece ten bílý chlup, co našla Helena Troilovi
na bradě.
Krsidda:
Kdyby byl zelený, smála bych se taky.
Pandarus:
Nesmáli se ani tak tomu chlupu jako spíš jeho
trefné odpovědi.
Krsidda:
Co odpověděl potrefený ?
Pandarus:
Ona povídá: "Máte dvaapadesát vousů na bradě a jeden
z nich je bílý."
Krsidda:
To byla otázka ?
Pandarus:
Žádná otázka. Pravda je to. "Dvaapadesát," povídá
on, "a jeden z nich bílý? Ten bílý je můj otec a ostatní
jsou jeho synové." "U Jupitera !" vzkřikla, "a který
z nich je Paris, můj manžel ?" "Ten, co je na konečku
roztřepený, jako by měl růžky," On na to, "jen
ho vytrhněte a ty parůžky mu dejte." A všichni se
pustili do velkého smíchu ! Helena se červenala, Paris
zuřil a ostatní se chechtali, že to přestávalo všechno.
Krsidda:
Taky přestaňte. Už toho bylo víc než dost.
Pandarus:
No dobře. Něco jsem ti včera řek. Přemýšlej o tom.
Krsidda:
Přemýšlím.
Pandarus:
Ať se propadnu, jestli to není pravda. Pláče kvůli tobě
jako nebe v dubnu.
Krsidda:
Aby nesplakal nad vejdělkem, až se v máji spálí
a zjistí, že zavodňoval kopřivu.
Troubení k návratu z bitvy.
Pandarus:
Slyšíš ? Už se budou vracet. Pojďme si tamhle
stoupnout a koukneme se, jak potáhnou na hrad.
No tak, Kressido, neteřinko, pojďme.
Krsidda:
Když vás to baví.
Pandarus:
Tady ! Tady ! Tohle je výborné místo !
Tady je uvidíme nejlíp. Řeknu ti, kdo je kdo,
až půjdou kolem. Ale hlavně si všimni Troila !
Krsidda:
Ne tak nahlas.
Vystoupí Aeneas a přejde kolem.
Pandarus:
Tohle je Aeneas, udatný chlapík. Patří k výkvětu
Tróje, jen co je pravda. Ale počkej si na Troila.
Hned ho uvidíš.
Vystoupí Antenor a přejde kolem.
Krsidda:
Kdo je tohle ?
Pandarus:
Antenor. To je, pane hlavička. Chlap jak
se patří. Málokomu v Tróji to myslí tak jako
jemu. A švihák. Ale kde je Troilus ? Počkej,
až ti ho ukážu. Jen co mě uvidí, hned nám bude,
kynout.
Krsidda:
Hrozná představa.
Pandarus:
Proč ?
Krsidda:
Kynutý voják ! To se vám líbí ?
Vystoupí Hektor a přejde kolem.
Pandarus:
Tady jde Hektor. No podívej, podívej se, to je
chlapík ! Hektore, jen tak dál ! To je chlap udatná !
Heroj, holka, opravdický hrdina. Koukni se na
tu postavu ! To je pašák !
Krsidda:
Opravdu pašák.
Pandarus:
Viď ! Člověku zrovna srdce poskočí. Vidíš ty šrámy,
co má na helmici ? No tohle ! Kolik jich je !
To tedy nebyla žádná legrace ! To musel být
sec mazec ! Takhle posekaná helma !
Krsidda:
To má od mečů ?
Pandarus:
Od mečů a vůbec všeho, jemu je to jedno.
Kdyby po něm šel sám satanáš, jemu je to fuk !
Mordyjé ! To je pastva pro oči.
Vystoupí Paris a přejde kolem.
A koukni, Paris. Tady jde Paris. Podívej, neteři.
To je, panečku, fešák, viď ? A odvážný voják.
Kdo to povídal, že se vrátil domů kvůli zranění ?
Vždyť je jako rybička. Helence srdíčko poskočí.
Jen aby už tu byl Troilus. Počkej se na Troila.
Hned ho uvidíš.
Vystoupí Helenus a přejde kolem.
Krsidda:
Kdo je tohle ?
Pandarus:
Helenus. Kde může ten Troilus vězet ?
Helenus je to. Že by dneska vůbec nevytáh ?
Tohle je Helenus.
Krsidda:
Umí Helenus bojovat, strýčku ?
Pandarus:
Helenus ? Kdepak. Co to povídám. Umí. Docela
obstojně. Jenže kde zůstal Troilus ? Pozor ! Nezdá se ti,
že davy křičí: "Troilus ?" Helenus je kněz.
Vystoupí Troilus a přejde kolem.
Krsidda:
A kdo je tenhle kuliferda ?
Pandarus:
Kde ? Jo tamhle ? To je Deifobus. Troilus !
Troilus je to. Ehm. To je chlap ! Troilus ! To je rytíř !
Sláva !
Krsidda:
Tiše ! Nedělejte tady ostudu. Tiše !
Pandarus:
No koukni, no podívej se na něj ! Udatný Troilus !
Jen si ho pořádně prohlídni, neteřinko. Vidíš, jak má
zkrvavený meč ? A helmu má ještě víc posekanou
než Hektor. To je chlapák ! A jak si vykračuje. Mladá
krev ! Ještě mu není třiadvacet. Jen tak dál, Troile !
Jen tak dál ! Kdybych já měl sestru Grácii, anebo moje
dcera byla bohyně, klidně mu ji dám. To je mužskej
jedna radost. Paris ? Ten je vedle něho nicka.
Helena by oblízla všech deset, kdyby mohla měnit.
Vystoupí vojáci a přejdou kolem.
Krsidda:
Tady jdou další.
Pandarus:
Póvl, čučkaři, žabači, třetí sorta. To je jako dát si
pečínku a pak se cpát ovesnou kaší. Zato Troilus !
Tomu bych lízal prach z bot. Šetři si oči,
neteři, už je po parádě. Orli jsou pryč a tohle
jsou vrány, kavky a vrány, nic víc. Takový Troilus je
podle mě lepší než Agamemnon s celým Řeckem.
Krsidda:
A co ten Řek Achilles ? Ten je prý vůbec
nejlepší.
Pandarus:
Achilles ? Ten poskok a tatrman ? Takový budižkničemu ?
Krsidda:
Počkat ! Počkat !
Pandarus:
Jakýpak počkat ? Máš ty krapet soudnosti ? Koukáš
očima ? Víš ty, co je pořádnej chlap ? Copak není
urozenost, krása, urostlá postava, vytříbená mluva,
zmužilost, vzdělání, jemnost, ušlechtilost, mládí
velkorysost a vůbec tohle všechno kořením a solí
pravého muže ?
Krsidda:
Jen mu tu jeho mužnost pořádně nasolte, aby mu
vydržela.
Pandarus:
Co ty jsi za ženskou ? Čím to, že člověka vždycky hned
usadíš ?
Krsidda:
Čím ho usadím ? Zadkem, abych si ochránila předek.
Vtipem, abych si ochránila, co mám za lubem,
počestností, abych si ochránila čest, a škraboškou,
abych si ochránila své půvaby. Vás ovšem usadím
prostě jen tak, abych zachránila všecko ostatní.
To je má obranná linie.
Pandarus:
Tak si ty svoje linie hezky braň. Pozor na to.
Krsidda:
A vy si dejte pohov a přestaňte pozorovat,
před čím se mám mít na pozoru. Protože
když já si nedám pozor na své chování, vaše
nevychované pozornosti mě neuchrání, abych
nechovala.
Pandarus:
Co ty jsi za ženskou ?
Vystoupí Troilův sluha.
Sluha:
Pane, shání vás můj pán.
Pandarus:
A kde je ?
Sluha:
U vás v domě. Zrovna si svléká zbroj.
Pandarus:
Řekni mu, že už jdu.
Odejde Troilův sluha.
Snad nebude raněný. Sbohem neteřinko.
Krsidda:
Adié, strýčku.
Pandarus:
Na každý pád, brzy se uvidíme.
Krsidda:
A jaký pád máte na mysli, strýčku Pandare ?
Pandarus:
Tvůj, až uvidíš ten dáreček, co ti Troilus pošle.
Odejde.
Krsidda:
Zato vy jste dopad: jako kuplíř !
Nabízí dary, cituplnou něhou
toká a slzí, ale pro druhého.
Troilus je stokrát více dokonalý
než v matném lesku Pandarovy chvály.
Však počkám. Nejvzácnějsí bývá žena,
dokud je neznámá a nedotčená.
Vždyť která tohle neví, neví nic,
že muž po tom, co nemá, touží víc,
a leckterá se sama přesvědčí,
že marná touha bývá největší.
Dodneška platí staré přísloví:
Unikej mu, chceš-li ho ulovit.
A proto, i když mám ho tuze ráda,
musím mu z lásky ukazovat záda.
Odejde.
|