z té víry se, lásko má,
i náš syn narodí.
Dlaň má je zas ve tvé,
kam chceš, se mi vzdal,
jen zdánlivě vzdálený
ty dýcháš ve mně dál.
Jsou v nás ty první stisky pout,
jsou v nás, těm nelze uniknout,
jak dřív stejný pláč, stejný smích.
Jsou v nás ta první jiskření,
jak víš, to zítřek nezmění,
je v nás první žár, první hřích.
plod můj v tobě zrál,
ty zdánlivě vzdálená,
já dýchám v tobě dál.
jsou v nás, ty nepomíjejí,
krev má tepnou tvou prochází.
Jsou v nás, teď vím to teprve,
jsou v nás ta všechna "poprvé",
sta snů bez konců, bez hrází,
jsou v nás.